sobota 23. srpna 2008

Houbový nákyp - hubník

Houbařím moc rád, ale letos je takové sucho, že i vyhlášený houbař soused pan Karlík povídal , že je to o ničem a tak má letošní houbařská vášeň nebyla zatím ukojena.
Nicméně jsem výměnou za čerstvou mátu ze zahrádky do MOJITA pro kolegyni Yvonu dostal plnou zavařovačku sušených pravých hříbků. Miluji praženici, ale ze sušených hub je skvělá houbová omáčka a nebo hubník. Já se rozhodl pro druhou možnost.

Suroviny:
  • zavařovačka sušených hub
  • 10 rohlíků
  • 300ml mléka
  • hrst dětské krupice
  • hrst majoránky
  • 6 vajec
  • 200g slaniny
  • 200g uzeného masa
  • 2 cibule
  • 3 stroužky česneku
  • sůl, pepř
Postup:
  • Houby jsem přes nos namočil do studené vody a ráno jsem je uvařil v té vodě doměkka. Všechnu vodu jsem nechal vyvařit a houby byly krásně měkké.
  • Na pánvi jsem spolu se slaninkou osmahl nadrobno nakrájené cibule a přidal i uzené maso a nadrobno nakrájený česnek. Po osmažení dozlatova jsem stáhl pánev z plotny a nechal vychladnout.
  • Ve velké míse jsem v mléce rozmíchal vejce, sůl, drcený pepř, majoránku a krupici. do této směsi jsem přidal houby a obsah pánve i s vyškvařeným sádlem a dobře promíchal. Nakonec jsem přidal na kolečka nakrájené rohlíky a dobře prohnětl. Do rohlíků se vpila všechna tekutá část a snažil jsem se nerozhníst no na kaši, ale na homogenní směs koleček rohlíků a houbovo-vaječné směsi.
  • Tuto jsem vyklopil do sádlem vymazaného teflonového pekáče, vložil do trouby a při 170°C v horkovzdušné troubě pekl cca 40 min, dokud nebyl povrch hnědý a křupavý.
  • Hubník jsem v troubě po dopečení nechal ještě 15 min odpočinout a potom už byl připravený k podávání.
Díky tomu, že jsem se snažil nerozmačkat rohlíky na kaši, měl krásnou strukturu v řezu, která je vždy ještě o kousek lepší, při volbě několika druhů čerstvých hub - to potom hraje všemi barvami klobouků, výtrusnic, rohlíků apod...
Dobrůtka to ale byla i tak a jedla ji i Adélka, která jinak houby příliš neoblibuje, což je pro mně největší pochvala.

středa 20. srpna 2008

Vejce ze pštrosa - neplést s pštrosím vejcem

Musím se pochůubit, dostal jsem kulinářsky nádherný dárek!
Při návštěvě Prostějova jsem od Rafanů tedy Marušky a Michala Kozmíků dostal vejce. Nebylo to však vejce jen tak ledajaké, ale vejce pštrosí.

Pštrosí vejce se většinou uvádí v kuchařkách jako mleté maso a v něm uvařené vejce natvrdo a to celé osmažené, ale tohle bylo opravdové vejce z opravdového pštrosa...
V životě jsem nic takového neviděl, natož abych vůbec tušil, že se dá celkem jednoduše koupit. Dozvěděl jsem se, že na pštrosí farmě nedaleko Boskovic, krom masa jde koupit i vajíčko, ale v létě ty velké ptačí potvory moc nenesou a tak byla koupě velkým štěstím a vlastně úplnou náhodou jedno čerstvé zrovna měli.
Tak jsem poklad opatroval jako oko v hlavě, abych ho nějak cestou nerozbil. Byl jsem upozorněn, že otevřít jej nebude snadné a nejlepším nástrojem je údajně kladivo a hřebík.

Já jsem nechtěl riskovat odštípnutí skořápky a protože Veronika chce z vyfouklé skořápky kraslici zvolil jsem elektrickou vrtačku.
Skořápka byla k mému překvapení ještě tvrdší a silnější než jsem čekal, asi 3 mm silná. Při jejím vrtání jsem cítil závany spálené rohoviny (něco jako když Vám zubař vrtá zub).
Myslel jsem, že bude stačit dírka asi 3 mm silná, ale vaječná hmota je hustší než u běžných vajec Měl jsem připravený půllitr na vyfouknutí bílku se žloutkem, ale celkem jsem z vejcete vydoloval něco málo přes litr vaječné hmoty.
Byli jsem ten týden bez dětiček a tak jsem rozdělil celkovou hmotu na třetiny a postupně jsem tvořil
  • těstoviny ala carbonara
  • míchaná vajíčka na cibulce spolu s klobáskou z pštrosího masa
  • nakonec bvaječnou omeletu se zeleninou, zastrouhanou sýrem
Cuť vajíčka ze pštrosa se oproti chuti běžných slepičích vajec moc neliší, akorát konzistence je mnohom hustší. Z bílku by šel našlehat učitě velice pevný sníh...
Z každého jídla jsme se přecpali jako králové a odhaduju že vydatnost mohla být jako plato klasických slepičích vajíček.
Až vykouzlím nějakou karslici určitě sem přidám její obrázek.

středa 6. srpna 2008

Kuskusové rizoto se špenátem a klobáskou z pštrosa

Bez dětí si s Verčou užíváme léto plnými doušky a jedním ze způsobů užití si je i občasný výlet k plotně a příprava nějaké dobré krmě pro dva. Včera večer jsme si sedli, že si pustíme nějaký artový film a mně začala honit mlsná. Po zkontrolování surovin jsem odložil promítání filmu o 15 minut a v rychlovce jsem spíchnul tohle:

Suroviny:
  • 250g kuskusu
  • 10 špenátových puků (Family Frost - pískací auto a jejich vynikající špenát nikdy nechybí v lednici)
  • 1 klobáska ze pštrosa (jemné voňavé nijak pikantní masíčko, ale lze nahradit jakoukoliv měkkou uzeninou)
  • kávová lžička drceného pepře
  • 100 g strouhaného parmazánu
Postup:
  • Jednoduše jsem přivedl250ml vody v rendlíku k varu. přidal 3 polévkové lžíce olivového oleje a vsypal kuskus a důkladně zamíchal. Přiklopil poklicí a nechal na kraji plotny odpočinout. Mezitím jsem klobásku nakrájel na drobné kostičky na olivovém oleji zprudka osmahl a přidal nasáklý kuskus a 10 zmrzlých puků špenátu. Aby to mělo nějaké kalorie navíc , putovala tam vrchovatá lžíce másla a trocha vody na podlití.
  • Na pánvi se kuskus lehce pražil spolu s olejem, máslem a puky zmraženého špenátu se zvolna rozpouštěkly a smíchávaly s drobečky kuskusu. Celé to rozvoněla hrstka tlučeného pepře, která byla jediným kořením.
  • Po rozmražení všech špenátových kousků jsem kuskus zastrouhal parmazánem a podával na talířcích vytvarovaný do malých báboviček jako rizoto.
Na kuskusu mně baví rychlost jeho přípravy a možnost ho smíchat s jakoukoliv surovinou, která mu dá chuť. Tady měl konzistenci osmažené rýře a byl výborným doplňkem letního filmového večírku.