úterý 26. února 2008

Kuře (ala husa) pečené na kysaném zelí

V sobotu měli přijet přátelé z Prostějova a proto jsme s Verčou lovili v paměti nějaké jídlo, které ještě u nás nejedli, aby bylo přiměřeně málo pracné, zato však nesmírně chutné. A výsledkem paměťového lovu byla drůběží pečínka na podložce z kysaného zelí, ve finále zasypaná bramborovými šulánky.

Suroviny:
  • kuře (lépe chlazené než mražené)
  • mletý kmín, červená paprika a sůl na okořenění kuřátka
  • 1 zavařovačka kysaného zelí (domácí od dědy Jirky je skvělé)
  • sáček s bramborovými knedlíky v prášku
Postup:
  • Protože všechna kuřata a jiné oškubané opeřence jsme si před lety zvykli péct v římském hrnci, nebylo tomu ani tentokráte jinak. Tento se před pečením namočí do vody, ze které si něco málo vlhkosti natáhne a potom v průběhu pečení zase pustí a tím pádem pečínka není vysušená. Do takto připravené pečící nádoby jsem vysypal obsah omniovky s kysaným zelím i se šťávou, přilil cca 2 dl vody a na zelí položil nasolené a okořeněné kuřátko. Římský hrnec jsem zavřel jeho horním víkem a dal do trouby péct při 150°C asi hodinku. Potom jsem vrchní díl odklopil, zvýšil teplotu na 170°C a při ní se kuře dopékalo ještě dalších 45 minut za občasného přelévání vypečenou šťávou s mísenou se šťávou z kysaného zelí.
  • Podle postupu na sáčku jsem ke směsi bramborových knedlíků přilil vodu, nechal odpočinout 5 minut a na pracovní desce jsem z těsta vyválel hady o průměru cca 1,5 cm. Tyto jsem nakrájel na úhledné 5 cm špalíky a vysypal do osolené vroucí vody, kde se asi 5 minut vařily za občasného promíchání. Po zcezení vody jsem se zbavil jejich mazlavého povrchu velmi jednoduše. Vysypal jsem je do římáku na pečící se kuře a nechal ještě posledních 5-10 minut zapéct.
Tento recept má přívlastek ala husa jen dle kombinaci se zelím, které je díky uvaření/upečení ve vlastní šťávě a dochucením postupně vytékajícím výpekem z kuřete mimořádně dobré a v kombinaci s kuřetem a bramborovým knedlíkem vcelku podobné husí pečínce se zelím.

pátek 22. února 2008

Zapečené palačinky plněné uzeninou

Málem bych vynechal nedělní obědovou krmi, vařenou na chalupě u Kolouchů, jíž se chopila moje žena Verunka. Oprášila v paměti svá oblíbená historická jídla, která také dlouho nedělala a zkusila vsadit na jistotu - palačinky. Věděla, že když jich usmaží dost, budou si moct děti, jak k obědu, tak i později na svačinku smlsnout palačinku s marmeládou, no a my hladoví dospěláci je budeme určitě chtít naplnit něčím šíleně nezdravým.
Tak tedy palačinka plněná uzeninou, cibulí a kysanou smetanou.

Suroviny:
  • na palačinkové těsto zhruba 100g hladké mouky, 1 vejce, 250ml mléka, sůl (podle počtu palačinek znásobit)
  • 500g uzeniny (měkký salám, uzené maso, atd.)
  • kelímek kysané smetany
  • pytlík strouhaného sýra
  • 2 nadrobno nakrájené cibule
  • 2 polévkové lžíce oregana
  • sůl, pepř
Postup:
  • Na vymaštěné pánvi (peroutkou namočenou do oleje vymastíme pánev po každé palačince) po obou stranách smažíme silnější palačinky, které odkládáme bokem.
  • Nakrájenou cibulku, nadrobno nakrájenou uzeninu, kysanou smetanu, oregano a strouhaný sýr smícháme dohromady, vzniklou směs případně dochutíme solí a pepřem a namažeme jí palačinky. Tyto stočíme, vložíme do zapékací misky a necháme při teplotě 170°C cca. 20 minut zapéct.
Dospělá osoba je po 2 palačinkách docela plná a děti těch s marmeládou sní o poznání více, protože jsou mlsné.

neděle 17. února 2008

Gnocchi s boloňskou směsí (rajčata a hovězí)

Na víkend jsme byli pozvaní ke Kolouchům na chalupu a proto, že jsme měli odjíždět v sobotu těsně po obědě, tak to chtělo rychlé jídlo. Od minula jsem měl v lednici ještě jeden pytlík nočků z Tesca, špagetové základní ingredience máme doma pořád a tak stačilo koupit maso a sýr no a oběd byl vymyšlený.

Suroviny:
  • 500 g pytlík hotových bramborových nočků (TESCO)
  • 100g pytlík strouhaného parmezánu
  • 500g mletého hovězího masa
  • rajčatovo-zeleninový základ na boloňskou směs od Panzani
  • 1 konzerva s loupanými rajčaty
  • 1 cibule, 2 stroužky česneku
  • oregáno, olivový olej
Postup:
  • Zkusil jsme vynechat fázi vaření nočků podle návodu a riskl jsem to, že se udělají, když je dám zapéct do hotové rajčatové směsi. Takže jsem se rovnou vrhl na její přípravu. Na rozpálenou pánev jsem nalil olivový olej a na něm osmahl nadrobno nakrájenou cibulku a česnek. Potom jsem na pánev přidal mleté hovězí maso a zprudka orestoval. Nakonec stačilo vylít obsah skleničky se směsí rajčat, zeleniny a plechovku s loupanými rajčaty a nechal spolu chvíli povařit. Nakonec jsem obsah pánve nalil do zapékací mísy, přidal Gnocchi z pytlíku, zasypal strouhaným parmezánem a promíchal. Zdálo se mi to trochu husté a tak jsem přidal ještě 1,5 dl vody a strčil do trouby kde se to při 200°C zapékalo cca 25 minut.
Výsledkem bylo jídlo, které mi přípravou vzalo cca 15 min a pak se samo peklo. Gnocchi se krásně uvařily v omáčce, takže tip na zrychlení vaření vyšel. Byly to chuťově vlastně špagety, jennže místo špagetek byly nočky. Dětem chutnalo, odjezd jsme stihli a u Kolouchů vařila Verča dlouho zapomenutý recept, na zapečené plněné palačinky naslano, který přidám posléze.

neděle 10. února 2008

Setkání s čokoládovým rájem v Praze

Vloni na konci listopadu jsem byl celý týden na veletrhu v Praze. Každodenní rutinně nudné povinnosti a večerní dohánění chybějícího oběda v holešovických restauracích. Následná nutná, ráno však vždy proklínaná lobotomie provedená několika Plzněmi tak, aby člověk zapomenul na realitu veletržního týdne. Jedním slovem hnus.
V poslední den veletrhu - byla to sobota mi mé dvě kolegyně připomenuly, že každoročně nakupujeme pro děti sladkosti k blížícímu se mikuláši a tak jsem je zavezl autem do nejbližšího Alberta a pomohl s nákupem povinných maličkostí, které děti od fousatého muže s berlou očekávají. Během nákupu si povídaly o jakési francouzské restauraci, kde se údajně dobře snídá a jejíž reklama přišla e-mailem těsně před odjezdem na veletrh na firemní adresu.
Já považuji tyhle reklamy za spam, tak jsem nevěděl, která bije, ale z důvodu deprese z posledního dne jsem si řekl že jakákoliv změna bude lepší než návrat na výstaviště a bylo rozhodnuto. Pomyslel jsem si, že na veletržním stánku nás je celkem docela dost a tak tam hodinu určitě nebudeme chybět.
Po pohodovém průjezdu Prahou nás GPS navigace vedla do lokality Italské ulice a netrvalo ani 10 min a stáli jsme před 3 výlohami domu č. 212/5 a na dveřích stálo Nadine a Jean-Francois Musso PATISSIER - CHOCOLATIER - SALON DE THE.
Na první pohled nám bylo jasné, že nejedeme do žádné tuctové restaurace, ale spíše do cukrárny. Zvláště poté co jsme vešli dovnitř a okouzleně se rozhlédli po secesně moderní kombinaci interiéru v celé místnosti se spoustou stolečků a dlouhatánskou linií nádherně nazdobených chladících vitrín se zákusky. Zde je ovšem nutno slovu zákusek dát trochu jiný rozměr, než je většina smrtelníků zvyklá. Nebyly tam kopce, hromady ba ani vyrovnané řady prefabrikovaných sladkostí, které se v běžných cukrárnách podávají. Byly tam na stříbrných a bělostně porcelánových mísách miniaturní cukrářská umělecká díla zhotovená zcela jistě rukama nadaného umělce.
Zvláště když se za pultem otevřely dveře a z nich vyšel majitel v kuchařském rondonu, s vysokou čepicí a s obřadnou chůzí nesl na tácu asi 6 ks dalších kousků pro potěchu oka a mlsného jazyka. Neodolal jsem jednomu dortíku s nádhernou lesklou plochou, která vypadala jako koncertní křídlo v pražské filharmonii. A co teprve směs různých konzistencí, barev a chutí, které mne vedly k jádru tohoto skvostu. Nádhera! K ní výborná káva a nakonec jsem neodolal ani čerstvému croisantu s hruškovou náplní, posypanému plátky pražených mandliček.
Po prvním soustu jsem věděl, že jsme si dnes vybrali dobře. Kolegyně si každá daly něco jiného a po vzájemném ochutnání jsme seznali, že nemá smysl hodnotit co je lepší, když výborné je vše.
Jakmile jsem dojedl, všiml jsem si menší místnosti s inverzně provedenou malbou stejného dekoru. Po stranách byly nízké vitríny zakryté plochým sklem a pod ním byly v úhledných šicích seřazeny kostičky, kuličky, šištičky ze všech možných druhů čokolády a kandovaného a želírovaného ovoce. Objevil jsem třináctou komnatu!
Připadal jsem si jako v Jiříkově vidění a v duchu hádal chutě a náplně všeho co se mi prostíralo před zrakem. Na vitrínách jsem si všiml vkusných papírový krabiček v různé velkosti provedené ze zlato hnědého papíru, které se vybízely k naplnění dle své fantazie. Protože jsem byl už týden od mé ženy, která měla celou dobu na starost domácnost a dvě děti, bylo mi jasné, že bez dárku odsud nepojedu. Drobná paní, která se náhle objevila, se ke mně mile měla a s francouzským akcentem na sebe prozradila příslušnost k místu. Byla to paní Nadine. Doplnila svojí přítomností a aurou optimismu ten prostor chutí o další vjem a to lidskou vstřícnost.
Po příjezdu domů jsem se snažil tento vjem popsat mojí ženě a podařilo se mi to s každým jedním čokoládovým skvostem, který byl v půlkilové krabičce zabalený. Tolik superlativ a obdivných vzdechů jsem na žádnou krmi z Veroničiných úst ještě neslyšel.

Pře pár dny jsem do Prahy opět zavítal a v kalendáři bylo zrovna Veroniky. Vím, že i kdyby čert na koze jezdil a Praha měla na všech silnicích dopravní stupeň šest, tak do Italské ulice jsem se dostat prostě musel. Očekávání, které jsem měl bylo opět naplněno, navíc jsem spolu s natáčejícími filmaři zastihl pana Musso opět v čepici a v kuchařském obleku. Tento mistr mi navíc samozřejmě nabídl čokoládový bonbon z tácu jež nesl k z výrobny. Prostě zázraky se dějí a pokud chcete jeden zažít na vlastní kůži, udělejte si čas a zavítejte do Prahy do cukrárny k Mussovým.
Fotografovat se uvnitř nesmí a tak jsem si přiložené obrázky půjčil z jejich webu http://www.musso-praha.com/.

Snad se za to na mně nebudou zlobit.

sobota 9. února 2008

Gnocchi zapečené s žampiny a sýrovou omáčkou

Dnešní vaření bylo díky návštěvě Tesca, ve kterém jsem nenakupoval ani nepamatuju ovlivněno surovinami, které mně tam zaujaly. Dost jsem byl v tom obchodě překvapený jakou spoustu výrobků s označením Tesco a přitom nějak tematicky zaměřených tam měli. Sekce biopotravin, sekce italských polototvarů, sekce orientálních ochucovadel atd. Zkrátka jsem měl pocit, že každá kulinářská kategorie nabízela jejich vlastní základní potraviny a nebo předpřipravené polotovary.
Zkusil jsem při procházení obchodu vymyslet něco sytého a přitom jednoduchého na přípravu a napadly mně nočky z bramborového těsta, jakési halušky ve velikosati vlašských ořechů, které se v italské kuchyni jmenují GNOCCHI se sýrovou omáčkou. Dnes se dají koupit takováto jídla vlastně už úplně hotová - jen do mikrovlnky, ale já mám raději když za použití základních potravin dospěju k výsledku sám.

Suroviny:
  • 500 g pytlík hotových bramborových nočků (TESCO)
  • 200g pytlík strouhaného sýra (kombinace mozarela a chedar - TESCO)
  • 300 ml smetany na vaření
  • malá konzervy s krájenými plátky žampionů v slaném nálevu
  • lžička soli, špetka pepře, 2lžíce olivového oleje
Postup:
  • Do hrnce se 2 litry vroucí vody dáte lžičku soli, 2 lžičky olivového oleje a vysypete gnochi. Ty jakmile jsou uvařené, vyplavou na hladinu, což trvá cca 2-3 min varu.
  • Mezitím si do zapékací misky vysypete okapané plátky naložených žampionů, opepeříte, osolíte a na ně nakonec vysypete zcezené uvařené gnocchi. Ještě kouřící nočky zasypete strouhaným sýrem (jakýmkoliv dle vlastní chuti a zalijete smetanou.
  • Zapékací misku dáte do naplno rozehřáté trouby a pečete cca 15 min, dokud se nahoře neudělá hnědá krustička se zapečeného sýra.
To je vše. Jednoduchý recept, ve kterém dáváte dohromady jen zakoupené suroviny, nic nekrájíte, nic nemícháte. Mně se navíc omylem podařilo koupit směs dvou výše uvedených strouhaných sýrů, ve které byla ještě navíc dávka drcených sušených pálivých chilli papriček a to dodalo jídlu na pikantnosti. Bohužel Adélka po druhém soustu odložila vidličku, přisála se ke skleničce s minerálkou a tím si vysloužila výměnu talíře za včerejší tymiánové rizoto. Vojta pomalu, ale jistě zvládá stále pikantnější příchuti, tak to sice s funěním, ale s pochvalným mlaskáním zvládl.

Kuřecí prsa s tymiánem a rýží

Tak je tu opět víkend a s ním pravidelně se opakující otázka: Co zase uvařit?

Když jsem nad ní včera cestou z Prahy přemýšlel, měl jsem chuť na něco, co jsem dlouho nejedl, aby to bylo kuřecí a aby to bylo s rýží. Jedno jídlo, které kdysi vařili ve vinárně U Červenků (dnes již mnoho let zavřené) tuto podmínku splňovalo. Měli ho v jídelníčku pod názvem Bílá ves a já myslím, že by neměl být problém se mu alespoň trochu chuťově přiblížit.

Suroviny:
  • 500 g kuřecích prs
  • 500ml smetany na vaření
  • 2 polévkové lžíce sušeného tymiánu
  • 2 polévkové lžíce strouhaného parmezánu
  • 1 cibule
  • olivový olej
  • rýže
  • špetka pepře a muškátového oříšku (mletého)
Postup:
  • Maso jsem, si na přibližně 1x1 cm malé kousíčky nakrájel, osolil, zakapal olivovým olejem a smíchal s tymiánem už večer předem, protože jsem myslel, že se maso trochu namarinuje. Ale u kuřecího je to asi jedno, takže to vůbec není podmínkou. Na olivovém oleji jsem v hlubší pánvi dozlatova orestoval nadrobno nakrájenou cibuli a na ni potom přidal všechno kuřecí maso. Jakmile maso zbledlo, tak jsem ho zalil smetanou a nechal na mírném ohni bublat. Po cca 15ti minutách jsem přidal parmezán (snese to podle mně jakýkoliv sýr, který omáčku navoní a zahustí). Po nutném ochutnání si jídlo řeklo ještě o trochu soli, špetku pepře a mému mlsnému jazyku tam chyběla i špetka muškátového oříšku. Po dalších cca 10 minutách bublání byla kuřecí směs hotová. Zvykl jsem si kupovat rýži od Panzani, která je chuťově dobrá a navíc se opravdu nerozvaří. Ta se posledních 10 minut vařila na vedlejší plotýnce a poté co jsem ji slil, tak jsem ji zamíchal do hotové omáčky s kuřecími kousky a nechal 5 minut odpočinout.
Výsledek vypadal jako drůbeží rizoto, ale chuť to mělo jemnou po smetaně a nádherně to vonělo po tymiánu. Až bude léto zkusí jaký bude rozdíl v chuti, když použiju tymián čerstvý. Zakusovali jsme nakládané okurečky od dědy Jirky a mlaskali jsem jako tygři.

středa 6. února 2008

Těstovinový salát z "falešného lososa"


Tohle jídlo je nejoblíbenější krmě našich mlsných dětí. Vzhledem k tomu, že se jedná o kombinaci levných ingrediencí a jednoduchou přípravu je oblíbené i mnou. Růžovou barvou i chutí připomíná velmi silně lososa, ale vše je způsobeno použitou solenou drcenou treskou v oleji v kombinaci s obyčejným filé - proto ten název.

Suroviny:
  • balíček těstovin (doporučuji tříbarevné vrtulky od Panzani)
  • mražené rybí filé (může být kostka, nebo mražené filety - je to jedno) 500-600 g
  • balíček krabích tyčinek (10-15 tyčinek dle libosti)
  • sklenička drcené tresky v oleji (jmenovalo se to také treska ala losos a má to sytě červenou barvu a konzistenci strouhané mrkve) a mají to v každém supermarketu v oddělení, kde jsou zavináče apod.
  • smetana na vaření 500ml
  • 2 střední cibule
  • olivový olej
Postup:
  • Dáme vařit osolenou vodu na těstoviny a ty vaříme dle jejich postupu na balení.
  • Nadrobno nakrájenou cibulku smažíme dozlatova na olivovém oleji. Přidáme celý obsah skleničky s drcenou treskou i olejem. Filé a krabí tyčinky nakrájíme na kostky cca 2x2 cm a vhodíme na pánev, promícháme se směsí oleje, cibule a červené treskové drti a minutku orestujeme. Potom nakonec přilijeme smetanu na vaření, promícháme a na mírném plameni přivedeme k varu a 5 min vaříme. Rybí maso i tyčinky se většinou trochu rozpadnou což ničemu nevadí.
  • Mezitím se nám uvařily těstoviny, které po zcezení smícháme se směsí z pánve, necháme 10 min odpočinout - omáčka se natáhne do těstovin a je to.
Jak jednoduché a jak jemné a lahodné jídlo. Celkem to dokáže nasytit 5 hladových dospělých lidí. Nám doma vždy zbudou po tomto obědě 2 pořádné porce na večeři. Je možné dosolit rybí omáčkou, nebo solí, ale vesměs není třeba, protože drcená treska je hodně slaná. Fantazii při volbě dalších doplňujících mořských potvůrek se meze nekladou. Tříbarevné těstoviny samozřejmě nejsou podmínkou, ale je to potom takové barevnější :o)

Nejjednodušší marinovaný losos ke grilování či smažení

Málem bych zapomněl na tolikrát vyzkoušený a vždy s úspěchem aplikovaný recept na jednoduchou úpravu lososa. Jedná se o kombinaci čerstvého lososa a sojové omáčky.
Tyto dvě věci vytvoří spolu kombinaci, co se po tepelné úpravě snoubí tak dokonale, že sojovku v lososovi nikdo nepozná a spíš hádá zda je losos uzený či pečený v kouři.
Jak tedy na to?

Suroviny:
  • steaky z chlazeného lososa - lépe silnější (možno i s kůží)
  • sklenka sojové omáčky (nejlépe nějaká originální - má lepší chuť a je jich dnes široká nabídka ve všech supermarketech) v tom nejhorším případě i obyčejná od Vitany :o(
  • papírové ubrousky
  • mikrotenový sáček
Postup:
  • Do mikrotenového pytlíku dejte lososa a vylijte do něj celý obsah sklenky od sojovky (většinou má sklenička tak 1,5 dl). Přebytečný vzduch ze sáčku odspoda vytlačte a konec zavažte na uzel tak, aby sojovka nevytekla. Dejte do lednice na půl hodinky až hodinku. Čím déle tím více se maso sojovkou natáhne. Potom vše z pytlíku vylijte do dřezu a několika papírovými ubrousky nebo nejlépe papírovou utěrkou steaky dokonale osušte. Budou mít nádhernou tmavohnědou barvu.
  • Takto upravenou rybu můžete smažit zprudka na pánvi na troše olivového oleje (2 min z každé strany), péct cca 5 minv naplno rozhicované troubě a nebo grilovat na grilu - nejlépe na dřevěném uhlí. Tady je lépe použít alobalovou grilovací podložku, případně takovou tu drátěnou obracečku, ve které rybu uvězníte, protože losos je křehký a mohl by se při obracení rozpadnout.
Tenhle recept se nebojte vyzkoušet - je to opravdu chuťovka.

Lososové placičky s koprovým dipem

V neděli jsme zůstali s Verčou sami doma, děti odjely s babičkou a dědou na chalupu a tak jsem vymýšlel co uvařím dobrého k obědu. Vzhledem k momentální snaze nás obou o vrácení se na svou předvánoční váhovou normu, byla volba omezená něčím zdravým a ne příliš kalorickým.
V nové kuchařce ruský receptů, kterou přinesl Ježíšek byl recept, který jsem použil a jak už je mým zvykem i trochu modifikoval.

Suroviny:
  • 500 g čerstvého lososa
  • 3 krajíce chleba bez kůrky namočené na chvíli do mléka
  • 1 střední cibule
  • sklenička černého kaviáru
  • lžička kopru
  • lžička soli
  • půl lžičky pepře
  • šťáva z jednoho citronu
  • hladká mouka
  • máslo a olivový olej nasmažení
  • na dip je třeba cca půl šálku olivového oleje, půl šálku čersvého (mraženého) kopru, čtvrt šálku čerstvé (mražené) zelené petrželky, dvě sterilované nakládané okurky, dvě lžíce dijonské hořčice, trocha mletého
Postup:

  • Cibuli jsem hodil do kutru a umixoval na jemno potom přidal lososa (2 větší filátka zbavená kůže), chleby z nichž jsem předtím vymačkal nasáklé mléko, kopr, sůl, pepř a citrónovou šťávu a vše ukutroval dohromady. Nakonec jsem vmíchal kaviár a nechal v ledničce odpočinout. Vzhledem k lososové konzistenci se mi směs zdála taková moc mazlavá na tvoření paciček, tak jsem zahustil trochou hladké mouky. V ní se nakonec obalovaly placičky o průměru tenisáku puku a tloušťce tak 1 cm a ty se dozlatova smažily ve směsi másla a olivového oleje (půl na půl) do.
    Po usmažení se přebytečný tuk vysál papírovým ubrouskem položeným na odkládací talíř.
  • Koprový dip se udělal vlastně sám v mixéru. Všechny vhozené ingredience se umixovaly do hustého krému
Jídlo bylo výborné, dip byl zajímavě koprovo pikantní a jako přílohu jsme si dali zeleninový salát.