sobota 21. června 2008

Pizza pro děti

Protože bych byl moc rád, kdyby se mi podařilo část své lásky k vaření přenést i na své děti dnešní oběd jsem nechal čistě na jejich fantazii. Obě děti mají rády pizzu a není nic jednoduššího než jim nechat volné ruce při volbě přísad. Proto jsme pouze zadělal těsto, nechal vykynout a pak už se jen bavil jak spolu vedou diskuzi o tom čí bude lepší, která bude více chutnat mámě a proč jsou či nejsou olivy dobré...

Suroviny:
  • 700 g hladké mouky (00 je skvělá pro vyšší obsah lepku)
  • 450 ml vlažné vody
  • 1 pytlík se sušeným droždím (7 g)
  • lžička soli a lžička cukru
  • 1 sklenička omáčky na pizzu od Panzani (s olivami)
  • 1 sardinky s plechovce v oleji
  • 20 dkg čerstvé šunky
  • 20 dkg plátkového eidamu
  • 20 dkg nivy
  • 2 pytlíky oliv (černých bez pecky a zelených s papričkou)
  • strouhaný sýr (eidam)
  • konzerva kukuřice
  • svazeček čerstvého oregána z naší zahrádky
Postup:
  • Mouku jsem smíchal se solí a vysypal ji na pracovní desku. Udělal jsem v ní velký důlek (roztáhl jsem ji do takového kruhu s průměrem 18 cm tak, aby se mi do něj vešla všechna vlažná voda). Do té jsem vysypal sušené droždí a cukr a nechal po zamíchání pár minut stát. Potom vidličkou postupně přimíchával do vody z krajů po troškách mouku, až jsem měl uprostřed husou kaši, která se ze zbytkem mouky lehce zpracovala rukama. Po 5 minutách hnětení jsem vláčné těstou pomoučil a nechal asi 15min pod potravinářskou fólií lehce nakynout.
  • Jamle těsto vykynulo, připravil jsem si 3 čtverce z běžného pečícího papíru (strana čtverce byla stejná jako šíře role) a těsto rozdělil na třetiny. Pomoučil jsem jak papír, tak těsto a na desce vyválel na každý čtverec plát těsta velký tak, aby se vešel na papír.
  • Potom jsem přivolal děti a už jsem se jen díval na koncert jejich fantazie. Vojta pomazal všechny tři pláty těsta Panzani omáčkou za pomocí vypouklé strany lžíce (drobná rada se hodila) a potom začalo vrstvení. Adélka má ráda šunkovou a tak po šunce neomylně sáhla, ale jakmile jsem jim otevřel konzervu kukuřice, tak po jejím ochutnání usoudila, že to její pizzu určitě neskazí a posypala šunku kukuřicí. Nakonec pokladla celou pizzu plátky eidamu, posypala čerstvým oregánem, které jsem jí dovolil za dozoru samotnou nakrájet a jeden kousek byl hotový.
  • Vojta objevil lásku k olivám a chtěl si jednoznačně pizzu olivami načančat spolu s nadrobno nakrájenou šunčičkou a vysokou vrstvou strouhaného sýra. Nakonec přidal také oregáno a bylo to hotovo.
  • Já jsem na přání Veroniky rozdrobil na svůj korpus okapané sardinky, přidal černé olivy a vše zastrouhal nivou. Oregáno jsem taky nevynechal a všechny tři pizzy jsem nechal asi 30 min kynout.
  • Mezitím se trouba rozpékala na max a já jsem pizzy před vložením do výhně ještě pokapal trochou olivového oleje.
  • Malý fígl se určitě hodí. Plechy na nichž jsme pizzu pekli, jsem nechal v troubě rozpálit a protože se s pečícím papírem jednoduše manipuluje, tak před vložením do trouby jsme vytáhl žhavý plech, natáhl na něj ze strany pizzu na papíru a šup tam s ní. (Pizza je potom ze spodu dříve a lépe propečená.
Výsledek byl dle očekávání skvělý. U oběda jsme navzájem hodnotili, vítěze jsme ale zvolit nedokázali, protože každá chuť a vzhled měly něco do sebe. Vítězem jsem se tedy pomyslně stal já díky nápadu, aby děti vařily samy (skoro samy), protože nebylo slyšet žádné odmlouvání typu já už nemůžu...

pondělí 16. června 2008

Nadívaný kapr

Pokud má běžné domácí vaření nějaké výkonnostní a nebo dovednostní limity a hranice, kterými se odděluje od té profesionálnější kulinařiny, zvané též „haute cuisine“ tak jsem pokaždé rád, když se k nim alespoň trochu mohu přiblížit. Proto si občas vymyslím jídlo, jehož zdánlivě složitá příprava je pro mě výzvou, avšak pokud se dostaví očekávaný kladný výsledek, je pro mě výzvou splněnou.
Takovýto kousek jsem se rozhodl realizovat o uplynulém víkendu, kdy jsem zůstali s Verčou doma bez dětí a plánovali jsme návštěvu oslavy narozenin našich dvou přátel, Čendy a Petry. Chuť už jsem od středy měl na nějakou rybu a proto jsem se v pátek rozhodl zajet si do místních sádek pro rybu sladkovodní, čerstvě zabitou, a to pro kapra.
Vybral jsem asi dvoukilového lysáče a během zastávk pustit do dílka zy v několika obchůdcích jsem cestou dokoupil vše potřebné k tomu, abych se mohlvaného nadívaný kapr.


Suroviny:

  • 1 cca 2 kg těžký kapřík bez šupin – tento byl jikernáč
  • 6 rohlíků
  • 4 celá vejce
  • 3 stroužky česneku
  • 3 malé jarní cibule i se zelenou natí
  • 150 g voňavého uzeného boku
  • 1 polévková lžíce mleté červené papriky – sladké
  • 1 kávová lžička mletého muškátového oříšku
  • 2 kávové lžička drceného černého pepře
  • 2 najemno nastrouhané mrkve
  • 1 najemno nastrouhaný petržel
  • kousek najemno nastrouhaného zázvoru
  • kelímek sladké smetany
  • 5 slaných sardelek i s olejem

Postup:

  • Vyvrhnout zabitou rybu klasickým způsobem – rozpáráním břicha od prdelky po hlavu, je pro každého chlapa výzva, která se v případě pravidelného opakování stane běžnou rutinou. Co jsem ale nikdy nezkoušel bylo vyvrhnout rybu přes její hřbetní část.
  • Postup je podobný jako když se ryba filetuje, to znamená ostrým nožem jsem naříznul kapra od hlavy k ocasu podél hřbetní ploutve, a to po obou stranách až k jeho žeberním kostem. Potom jsem postupně podél žeber ostrou špičkou nože odděloval filátko od kostí a to ve směru od hlavy k ocasu. Není to taková složitá věc jak by se zdálo, ale nůž ostrý až po špičku a utěrka pro pevné uchopení kluzké ryby jsou absolutní nezbytností. Jakmile jsem v zadní části ryby – asi v její druhé třetině v celkové délky zjistil, že krátká žebra již končí a objevují se vnitřnosti, postupoval jsem opatrně tak dlouho z obou stran až šly vnitřnosti bezpečně vyjmout. Páteř jsem co nejblíže hlavy nůžkami na drůbež přestřihl , potom to samé zopakoval na konci u ocasu, vystřižený kus vyjmul a dostal jsem krásnu rybí kapsu, která se přímo vybízela k naplnění.
  • Nádivku jsem udělal v míse z rohlíků nakrájených na kolečka, vajec, nadrobno nakrájených cibulek, jakož i nasekaného česneku. Ovoněla ji na kostičky nakrájená bokovina, spolu s mrkví, petrželí a zázvorem, které byly na struhadle nastrouhány najemno. Místo soli posloužily sardelky nasekané, výše uvedeným kořením jsem nešetřil a proto, že nádivka měla mít s kaprem přeci jen cosi společného, putovaly do ní i opláchnuté a mezi prsty rozemnuté čerstvé jikry. Aby se nádivka spojila, zalil jsem ji kelímkem smetany a důkladně prsty zpracoval a nadil jí kapříka, tak že vypadal jako prvorodička v 7 měsíci:)
  • Režnou nití , navlečenou v ostré jehle jsem ho zašil, položil jsem ho na zbytek nádivky na pečící papír, ze kterého jsme kolem něj udělal takový malý stan - to aby se při pomalém pečení chudáček nespálil. Před samotným pečením jsem mu do stanu z papíru nalil ještě asi 1,5 dl vody a vhodil kousek másílka.
  • Pekl jsem to při 150°C 1 a ½ hodiny, potom jsem sundal papírový obal, zvýšil teplotu na 170°C a ještě půl hodiny dopékal.

Výsledek byl umocněný očekáváním chutné krmě, která se nevaří každý den a musím říct zcela neskromně, že to byla bomba. Spolu s vychlazených šopským salátem se ryba skvěla spoustou barev, chutí i vůní. Kapr se dal krásně příčně krájet jako sekaná a nádivka v něm měla hezkou mozaikovou strukturu. Po vychladnutí byl ještě lepší – a po kocovině, kterou jsme si ze zmíněné oslavy přinesli, byl opravdu lehkým a bez problémů stravitelným jídlem. S Verčou jsme si udělali jasný tip na naši letošní štědrovečerní rybu.


pondělí 9. června 2008

Bramborové placičky jako příloha, či jen tak na chuť

Vojtíšek, můj prvorozený, na nějž jsem tímto počinem patřičně kulinářsky pyšný, pomohl v sobotu během mé nepřítomnosti u kuchyňského pultu mamince a jal se sám od sebe do přípravy receptu na bramborové placičky, který si kdesi našel. Verča mu s obavami že jí zaprasí celou kuchyni asistovala a výsledek byl vynikající. Proto jsem ho požádal, aby mi recept napsal a poslal a já jej v původním znění uvádím:

Takže potřebujeme:
  • 400g brambor
  • 150g hladké mouky
  • 40g másla
  • 40g nastrouhaného sýru
  • sůl, olej
Postup:
  • Oškroužláme brambory a dáme je na 20min vařit ve vroucí vodě, uvařené brambory rozšťoucháme a přidáme sůl, pak přidáme mouku a máslo, to vše smícháme dohromady až to vytvoří těsto z těsta pak začneme vykrajovat asi cca centimetrově tlusté kolečka a dáme smažit.
  • Po usmažení necháme tak 5 min vychladnout. Po vychladnutí na každé kolečko nasypeme trochu nastrouhaného sýra a dáme zapéct na 2 min do trouby....koleček by mělo vyjít přibližně 12ks
Tak a je hotovo přeji dobrou chuť!!!

Kuře pečené na (v) nádivce

V neděli jsem se domů vrátil z firemní akce potěšen hned ve dveřích vůní pečínky, kterou Verunka pekla, aby utišila hlad uondaného pařmena a nenasytných ratolestí. Rozhodla se o kombinaci rohlíků a kuřete, kterážto ač oblíbená, nebyla na pořadu dne již pěkných pár měsíců.
Suroviny:
  • 1 mražené kuře
  • 8 rohlíků
  • 2 vejce
  • trocha mléka
  • kousek másla
  • 1 lžíce kari (sladkého)
  • 1 lžíce oregána
  • sůl
Postup:
  • Jako facka jednoduše se nasolilo kuřátko den dopředu jak zevnitř tak vně.
  • Před samotným pečením se z nakrájených rohlíků, koření, másla, mléka a vajec smíchala směs s níž se kuře nadilo a podložilo. Rádi používáme římský hrnec a ten má poklop, kterým se kuřátko během pečení přiklopilo (aby neuteklo) a po cca 1,5 hodině pečení při 170°C se na půl hodiny poklop sundal, aby se udělala jak na kuřeti, tak na nádivce kolem kuřátka, krásná zlatavá kůrčička.
Podařilo se a tak je možno podotknout, že tím pádem, jeden oškubaný kur pomohl hladovému překonat popařbovou krizi. Mňam.

Pstruzi v rychlé marinádě

Postesknutí nad nevelkou frekvencí příspěvků v době kdy je venku pěkně a pořád někam jezdíme nebylo od věci. Minulý víkend jsme jeli s dětmi na Vltavu a tudíž krmě byla z produkcí jednotlivých vodáckých kempovních hospůdek, ale na druhou stranu jsme nemuseli nic řešit.
Tento víkend jsem již od pátku odjel na firemní akcičku a na ni jsem měl za úkol nakládat pstruhy do marinády. Tuto jsem ale tvořil ve spěchu během čtvrtečního si odskočení na chvíli z práce do rybeny, krátce do obchodu pro suroviny, následně domů vyrobit marinádu a tak jsem pustil fantazii trochu na špacír, aby se ukázala a vypadlo ze mě asi tohle:

Suroviny:
  • 10 chlazených čerstvě zabitých a vykuchaných pstruhů
  • 1 citrón
  • 1 limeta
  • kousek zázvoru velkého jako vlašský ořech
  • kelímek (sazenička) čerstvého rozmarýnu
  • polévková lžíce dijonské hořčice
  • kávová lžička drceného pepře
  • 2 stroužky česneku
  • 2 dl olivového oleje
Postup:
  • Hnán časovou tísní jsem jednoduše bral z igelitky jak mi co přišlo pod ruku a přidával do připraveného mixéru. A tak jako první jsem do něj z láhve vylil cca 2 deci oliváku, potom jsem vytáhl sazenici rozmarýnu (jak ji v Hypernově prodávají podobně jako ostatní čerstvé byliny) a otrhal z dlouhých stvolů všechny lístky a vhodil je do oleje. Potom jsem vylovil palici česneku, 2 větší stroužky jsem oloupal a šup - už plavaly v oleji. Ze zázvorového kořene jsem kus velký jako ořech ulomil, oloupal kůrku a vhodil za česnekem.
  • Směs na naložení doplnila sůl a pepř a nakonec jsem v lednici našel ještě sklenici s dijonskou hořčicí a tak jsem neváhal a přidal jednu vrchovatou lžíci.
  • Z citronu i limety jsem do směsi na struhadle nastrouhal celou kůru. Citron jsem okrájel od bílého zbytku a vhodil celý taky tam.
  • Celé jsem to umixoval do zelenkavě žluté pěny, tu jsem vylil na ryby které celou dobu čekaly na koupel v igelitovém pytli, z něj jsem vymačkal vzduch , udělal na stočeném konci uzel, celý balíček jsem pojistil vložením ještě do jedné (neděravé) igelitky, strčil do lednice a bylo to hotové.
S úklidem kuchyně (rychlým a ne moc pečlivým) mi to celé vzalo 10 min. Ryby byly v láku do pátečního večera, kdy jsme je na akci grilovali a byly (jak jsem slyšel ze všech stran) vynikající.