sobota 21. června 2008

Pizza pro děti

Protože bych byl moc rád, kdyby se mi podařilo část své lásky k vaření přenést i na své děti dnešní oběd jsem nechal čistě na jejich fantazii. Obě děti mají rády pizzu a není nic jednoduššího než jim nechat volné ruce při volbě přísad. Proto jsme pouze zadělal těsto, nechal vykynout a pak už se jen bavil jak spolu vedou diskuzi o tom čí bude lepší, která bude více chutnat mámě a proč jsou či nejsou olivy dobré...

Suroviny:
  • 700 g hladké mouky (00 je skvělá pro vyšší obsah lepku)
  • 450 ml vlažné vody
  • 1 pytlík se sušeným droždím (7 g)
  • lžička soli a lžička cukru
  • 1 sklenička omáčky na pizzu od Panzani (s olivami)
  • 1 sardinky s plechovce v oleji
  • 20 dkg čerstvé šunky
  • 20 dkg plátkového eidamu
  • 20 dkg nivy
  • 2 pytlíky oliv (černých bez pecky a zelených s papričkou)
  • strouhaný sýr (eidam)
  • konzerva kukuřice
  • svazeček čerstvého oregána z naší zahrádky
Postup:
  • Mouku jsem smíchal se solí a vysypal ji na pracovní desku. Udělal jsem v ní velký důlek (roztáhl jsem ji do takového kruhu s průměrem 18 cm tak, aby se mi do něj vešla všechna vlažná voda). Do té jsem vysypal sušené droždí a cukr a nechal po zamíchání pár minut stát. Potom vidličkou postupně přimíchával do vody z krajů po troškách mouku, až jsem měl uprostřed husou kaši, která se ze zbytkem mouky lehce zpracovala rukama. Po 5 minutách hnětení jsem vláčné těstou pomoučil a nechal asi 15min pod potravinářskou fólií lehce nakynout.
  • Jamle těsto vykynulo, připravil jsem si 3 čtverce z běžného pečícího papíru (strana čtverce byla stejná jako šíře role) a těsto rozdělil na třetiny. Pomoučil jsem jak papír, tak těsto a na desce vyválel na každý čtverec plát těsta velký tak, aby se vešel na papír.
  • Potom jsem přivolal děti a už jsem se jen díval na koncert jejich fantazie. Vojta pomazal všechny tři pláty těsta Panzani omáčkou za pomocí vypouklé strany lžíce (drobná rada se hodila) a potom začalo vrstvení. Adélka má ráda šunkovou a tak po šunce neomylně sáhla, ale jakmile jsem jim otevřel konzervu kukuřice, tak po jejím ochutnání usoudila, že to její pizzu určitě neskazí a posypala šunku kukuřicí. Nakonec pokladla celou pizzu plátky eidamu, posypala čerstvým oregánem, které jsem jí dovolil za dozoru samotnou nakrájet a jeden kousek byl hotový.
  • Vojta objevil lásku k olivám a chtěl si jednoznačně pizzu olivami načančat spolu s nadrobno nakrájenou šunčičkou a vysokou vrstvou strouhaného sýra. Nakonec přidal také oregáno a bylo to hotovo.
  • Já jsem na přání Veroniky rozdrobil na svůj korpus okapané sardinky, přidal černé olivy a vše zastrouhal nivou. Oregáno jsem taky nevynechal a všechny tři pizzy jsem nechal asi 30 min kynout.
  • Mezitím se trouba rozpékala na max a já jsem pizzy před vložením do výhně ještě pokapal trochou olivového oleje.
  • Malý fígl se určitě hodí. Plechy na nichž jsme pizzu pekli, jsem nechal v troubě rozpálit a protože se s pečícím papírem jednoduše manipuluje, tak před vložením do trouby jsme vytáhl žhavý plech, natáhl na něj ze strany pizzu na papíru a šup tam s ní. (Pizza je potom ze spodu dříve a lépe propečená.
Výsledek byl dle očekávání skvělý. U oběda jsme navzájem hodnotili, vítěze jsme ale zvolit nedokázali, protože každá chuť a vzhled měly něco do sebe. Vítězem jsem se tedy pomyslně stal já díky nápadu, aby děti vařily samy (skoro samy), protože nebylo slyšet žádné odmlouvání typu já už nemůžu...

Žádné komentáře: